Bronnie Ware několik let pečovala o umírající lidi, kteří se s ní dělili o své osobní příběhy. Bronnie o svých zkušenostech napsala knihu Čeho před smrtí nejvíce litujeme, ve které popsala pět hlavních okruhů lítosti umírajících:

1. Kéž bych měl odvahu žít podle sebe, ne podle očekávání druhých.

2. Kéž bych tolik nepracoval.

3. Kéž bych měl odvahu vyjádřit své city.

4. Kéž bych zůstal ve spojení se svými přáteli.

5. Kéž bych si dovolil být šťastnější.

Zkušenost z mého života

Knihu od Bronnie Ware jsem si přečetla podruhé v rámci kreativní cvičení, při kterém vymýšlíte 10 nápadů či myšlenek na různá témata. Jednoho dne jsem si zadala téma „10 nejhezčích vzpomínek“ a vybrala jsem si svých deset nejhezčích vzpomínek. Když jsem si je procházela, byla jsem v šoku. Mezi těmi deseti vzpomínkami byla jen jedna pracovní. A zároveň většina mých nejlepších vzpomínek pocházela z období dětství a studijních let. Z posledních deseti let tam byly pouze dvě vzpomínky – jedna pracovní a jedna zážitková.

Hlavou mi prolétlo děsivé podezření – co když mám špatně nastavený životní priority? Respektive, nastavené je mám možná dobře, ale nekoresponduje to s tím, čemu ten čas pak skutečně věnuji. A co když toho jednou budu litovat? Proto jsem si po letech od prvního přečtení knihy Čeho před smrtí nejvíce litujeme ji přečetla podruhé, abych se inspirovala životní moudrostí a chybami druhých.

Takže jak dělat to důležité, i když se vám do toho nechce?

Myslím, že hluboko v sobě víme, co bychom měli v životě dělat a jak bychom se měli chovat. Ale pro mnohé z nás existuje hluboká propast mezi tím, jak bychom chtěli skutečně a dobře žít, a realitou, jakou ten život žijeme. Často víme, co máme dělat, ale máme problém to udělat. Živíme v sobě naději, že jednou to tak uděláme. V budoucnosti… která často nenastane. A pak jsme najednou na konci života a nechápeme, jak to tak všechno mohlo rychle utéct. Přece jsme ještě nezačali skutečně žít.

Pustit se do akce vyžaduje odvahu a sebejistotu. Musíme dělat věci, které nám připadají těžké a děsivé. Nemáme na ně náladu. Existuje zde spirála: čím více máme odvahy a sebejistoty, tím více jdeme do akce, a tím více máme odvahy a sebejistoty. Bohužel to platí i opačně. Čím víc se vzdalujeme od života, který chceme, tím méně máme odvahy a sebejistoty, a tím méně se do potřebných akcí pouštíme. Začarovaný kruh. Jak z něj ven?

Uvědomění si mýtů, které nás stahují dolů

Je potřeba uvědomit si několik mýtů, které nás stahují dolů a vzdalují od tolik potřebného konání a změn:

1. Musím si to ještě promyslet, než se do toho pustím.

Čím víc přemýšlíte, tím víc se obvykle bojíte. Jste zahlcenější, nejistější a máte méně energie na akci. Vaše šance na akci se zmenšuje. Následuje většinou snaha ulevit si od špatných pocitů, bohužel ne akcí. Obvykle se své špatné pocity snažíte otupit nějakou berličkou (sledováním sociálních sítí, jídlem, alkoholem) místo skutečným řešením.

Vaše mysl je často nepřítelem užitečných akcí a změn. Vytvoří miliony výmluv a důvodů, proč to nedělat. A vy tomu věříte jako správnému promyšlenému rozhodnutí. To je důvodem, proč je tak těžké se změnit.

2. Udělám to, až to budu mít dokonale připravené či promyšlené.

Dokonalost neexistuje. Čekáním na to, až budete mít více času, a pak to dokonale uklidíte. V praxi znamená, že máte pořád nepořádek a dokonalý úklid je v nedohlednu. Představa, že budete běhat několik kilometrů správnou technikou a ve správném oblečení, znamená, že zůstanete doma a nikdy běhat nezačnete. Představa, že napíšete knihu, až budete mít mnoho nápadů, co předat, znamená, že nikdy kniha nevznikne.

Užitečnější nastavení je: každý malý krok se počítá. Vyhlížet malé viditelné kroky a mějte důvěru v to, že až po schodech akce vykročíte, tak se vám v průběhu vyjeví ten další krok.

Uklízejte ten nejviditelnější nepořádek, když máte pár minut. Vyjděte ven a střídavě běhejte a choďte, klidně jen na pár minut. Sedněte si a začněte psát. Cokoliv. Hlavně začněte.

„Vždycky je správný čas udělat, co je správné.“ – Martin Luther King

3. Udělám to, až se na to budu cítit nebo k tomu budu správně namotivovaný/á

Obvykle se rozhodujeme podle toho, jak se cítíme a pak si to rozumově vysvětlíme. Když ucítíme impulz: měla bych se s tím člověkem seznámit. Ve skutečnosti se ptáme: Cítím se na to, jít se s tím člověkem seznámit? A odpovědí je ne, necítím. A tak to neuděláme. Víme, co bychom měli dělat, ale rozhodujeme se a konáme podle toho, jak se ohledně dané věci cítíme.

Tento mýtus je obzvlášť nebezpečný. Dokud se nenaučíte jednat navzdory svým pocitům a obavám z mínění druhých, nikdy nevyužijete svůj skutečný potenciál.

Ta nejtěžší bitva není o vašich schopnostech promluvit mezi druhými, dosáhnout pracovních cílů, sportovat, vzdělávat se nebo sdílet své zkušenosti veřejně. Svádíte bitvu se svými pocity, které ohledně toho cítíte. Ve vás je potenciál všeho toho dosáhnout, často na to již stačí i stávající úroveň vašich schopností, a to navzdory tomu, jaké s toho máte pocity.

Nerozhodujeme o tom, jaké máte emoce. Ale vždy rozhodujete o tom, jak se zachováte. A často je správná akce v rozporu s našimi pocity, které ohledně toho máme, než se do ní pustíme.

Co dělat, když se vám nechce

Teď jsme si popsali několik mýtů a věcí, které nedělat. A co dělat? Jak dělat to důležité, i když se mi nechce? Z mých vlastních zkušeností a z knih, které jsem přečetla, mi nejvíce sedí dva způsoby:

1. Vytvořit si užitečné návyky a zbavovat se těch špatných

Za mě nejlepší kniha popisující budování dobrých návyků a zbavování se těch špatných je Atomové návyky od Jamese Cleara. Pokud si z něčeho vybudujete zvyk, nemusíte se do toho pořád nutit. Síla zvyku pracuje pro vás. Důležitý postřeh je, že každé malé zlepšení o 1 % se počítá a dlouhodobě má obrovský dopad, když se kumuluje.  

2. Pravidlo 5 vteřin

Mel Robbinsonová v knize Pravidlo 5 vteřin radí řídit se svým srdcem a svou intuicí. Když zavnímáte nutkání, impuls či instinkt něco udělat, odstartujte se jako raketa odpočítáváním 5-4-3-2-1 a udělejte, co je zapotřebí se, aniž byste nad tím příliš přemýšleli. Neposlouchejte rozum –  hluboko v sobě víte, co máte udělat. Říct blízkému člověku, že ho máte rádi. Jít se seznámit s někým zajímavým. Vyjasnit si nepříjemný konflikt s kolegyní. Říct si o zajímavější práci. Jít si zaběhat. Psát seminární práci…

Mel Robibinsonová k tomu říká: „Počítání i pohyb jsou akce. Když se naučíte jednat ve chvíli, kdy byste se normálně zastavili a přemýšleli, dočkáte se pozoruhodné změny. Počítání pozpátku způsobuje několik důležitých věcí zároveň; rozptyluje vaše obavy, zaměřuje vaši pozornost na to, co musíte udělat, postrčí vás k činu a narušuje váš zvyk váhat, příliš věci rozebírat a brzdit se.“

Kdy využívat spíše užitečných návyků a kdy pravidla 5 vteřin?

Za prvé si myslím, že se obě metody doplňují. Pravidlo 5 vteřin je svým způsobem návyk a do vypěstování a udržení návyků si můžete pomáhat právě pomocí pravidla pěti vteřin. A druhý můj postřeh je, dívat se na to optikou pravidelnosti. Pokud máte něco důležitého, co se opakuje, pak je výhodné udělat si z toho návyk. A pokud se jedná o méně se opakující věci, jako je seznámení se se zajímavým člověkem na konference, objednání se na důležité lékařské vyšetření, nebo odmítnutí nabídky, tak je vhodné pravidlo pěti vteřin.

Společné mají to, že u vytvoření užitečných návyků i pravidla 5 vteřin platí, že nejvíce úsilí a odvahy to stojí na začátku. Je to jako s hubnutím – zpočátku musíte odolávat spoustě lákadel, ale pokud vytrváte, zvyknete si na zdravější stravu a pak už to jde snadněji.

Závěrečná výzva k akci

Na závěr bych vás ráda povzbudila k tomu, abyste začali aplikovat tyto principy ve svém vlastním životě. Vím, že udělat první krok může být obtížné, ale pamatujte, že každá změna začíná malým krokem. Vyberte si jednu věc, která je důležitá, a kterou byste měli udělat, a začněte hned teď. Tady je několik konkrétních výzev, které můžete vyzkoušet:

1. Vytvořte si nový návyk.

Vyberte si jednu malou pozitivní změnu, kterou chcete zavést do svého každodenního života. Může to být cokoliv od ranní meditace, krátkého cvičení, nebo čtení před spaním. Začněte tím, že si to naplánujte na konkrétní čas každý den a dodržujte to po dobu jednoho týdne.

2. Vyzkoušejte pravidlo 5 vteřin.

Kdykoliv pocítíte nutkání něco udělat, ale váháte, použijte pravidlo pěti vteřin. Odpočítejte si 5-4-3-2-1 a okamžitě se pusťte do akce. Zkuste to dnes alespoň jednou a sledujte, jaký to bude mít dopad na váš den.

Sdílejte své zkušenosti

Jaké jsou vaše zkušenosti? Máte vybudovaný nějaký užitečný návyk? Zkusili jste pravidlo pěti vteřin?

Podělte se o své úspěchy a zkušenosti v komentářích níže nebo na sociálních sítích. Vaše příběhy mohou inspirovat ostatní a společně můžeme tvořit podporující komunitu lidí, kteří se snaží žít podle svých hodnot a dělat to, co je opravdu důležité.