Ivana, padesátiletá rozvedená inženýrka, která je pracovně velmi úspěšná, ale trpí úzkostmi, depresemi a problémy se spánkem. Už od dětství ji pronásleduje pocit, že je špatný člověk. Snaží se plnit co nejvíce úkolů, aby se na chvíli cítila lépe, ale poté přichází obavy: udělala jsem chybu? Co když ostatní zjistí, že jsem neschopná? I když její nadřízení a kolegové jsou s její prací spokojeni, Ivana se obává, že by změnili názor, kdyby věděli, jaká skutečně je. Nepovedené manželství a krutá slova jejího manžela pro ni představují důkaz její nedostatečnosti.
Josef je čtyřicetiletý lékař, který vždy patřil k nejlepším žákům ve třídě. Nadprůměrně inteligentní, atraktivní a vynikající sportovec – a přesto má pocit, že není dost dobrý. Bojí se, že by ho druzí nepřijali, kdyby to zjistili. Nikdy se necítí v bezpečí, straní se lidí a nemá přátele. Když si představí, že by o něm někdo mohl smýšlet špatně, dokonce i ten, koho nemá rád, je to pro něj ničivé. Přestože jeho vnitřní kritik ho častuje tak krutými slovy, že by je od nikoho jiného nesnesl, Josef věří, že nesmí dělat chyby a všechno musí být dokonalé.
Eliška je dvacetiletá mladá žena, který se potýká se sebevražednými myšlenkami se sebevražednými sklony. Měla těžké dětství, s psychicky labilními rodiči, kteří ji slovně ubližovali. Dávali najevo, že má spoustu chyb a je pro ně zklamáním. Ve škole byla opakovaně šikanována. Má nadváhu a nelíbí se sama sobě. Zvolila si špatnou vysokou školu, ze které odešla. A teď se potýká s těžkou depresí, žije u rodičů, kteří jí dál ubližují. Nemá peníze na vlastní bydlení a je nezaměstnaná. Má přátelé, kteří ji mají rádi.
Co mají tito tři lidé společného?
Všechny spojuje rozbujelý vnitřní krutý hlas – neviditelný tyran, který je každodenní součástí jejich života. Tento hlas je intenzivní, ovládá je, tyranizuje a vytváří falešnou identitu, až mají pocit, že ztrácejí své skutečné já.
Podle terapeuta Davida Epstona, který pracoval s pacienty s poruchami příjmu potravy, je krutý hlas často jedním z hlavních překážek léčby. Tito pacienti, stejně jako lidé trpící depresemi, úzkostmi a jinými psychickými obtížemi, v sobě nosí hlasy, které kontrolují, kritizují a přebírají nad nimi moc. Krutý hlas vytváří falešnou identitu, která vede člověka k přesvědčení, že není dost dobrý, že je selháním. Tento hlas je časti živen kritikou od jiných, neúspěchy nebo dokonce vzpomínkami na traumatické události z minulost.
Krutý hlas má své vlastní taktiky, jak získat co největší moc nad člověkem. Chce, aby se cítil slabý, izolovaný od ostatních i od svých skutečných hodnot a cílů. Nepouštět se do nových věcí, to je jeho strategie. Miluje neúspěchy a kritiku – to jsou jeho hlavní spojenci, pomocí kterých argumentuje a upevňuje svou moc. Využívá také skutečné osoby z minulosti či přítomnosti – rodiče, spolužáky, kolegy, partnery, učitele a další, jejichž kritické hlasy se stávají součástí tohoto vnitřního tyrana.
Vnitřní kruté hlasy se často tváří jako spojenci, tvrdí, že vás chrání, posouvají vpřed a pomáhají vám dosáhnout úspěchu. Tvrdí, že vědí, co je správné, co byste měli a co nesmíte dělat. Tyto hlasy se mohou projevovat různými způsoby, jejich společným znakem je neustálé negativní hodnocení a útoky na sebe sama.
Člověk s takovým hlasem svádí nestálý boj, který se často projeví i v komunikaci s ostatními. Když vás váš vnitřní kritik bombarduje myšlenkami o tom, jak jste trapní nebo co si o vás druhý člověk pomyslí, je těžké skutečně vnímat a účastnit se hovoru.
Z terapií a rozhovorů s klienty jsem si všimla jednoho společného rysu těchto vnitřních kritiků – často se velmi podobají někomu blízkému z minulosti. Nejčastěji to bývá rodič, který byl nebo stále je kritický. Tento kritický hlas se pak zakoření v naší mysli a neustále nás provází, jako by převzal jejich roli.
Krutý hlas nasazuje člověku „pokřivené brýle“, přes které vidí pouze to, co podporuje destrukci a sebekritiku. Užívá si, když člověka ničí, izoluje od druhých a přesvědčuje ho o jeho vlastní ubohosti. A co je nejhorší, je tak mazaný, že si dotyčný ani neuvědomuje, že má v sobě tohoto zničujícího parazita, a považuje jeho útoky za pravdu. Nevidí, že je vlečen do zničující spirály, na jejímž konci je skleslý, unavený člověk, přesvědčený o vlastní chybovosti a nevýznamnosti. Unaven každodenní krutou sebekritikou, někdy až s chutí život vzdát. Svět se pak jeví jako temné místo, kde ho nikdo nemá rád.
Jak zeslabit vnitřní krutý hlas?
1. Oddělení od hlasu
Prvním krokem je uvědomit si, že nejste svým vnitřním krutým hlasem. Tento hlas může být vaší součástí dlouho, ale nejste to vy. Připustit si, že i když vás tento hlas provází prakticky neustále, nemáte povinnost mu věřit.
2. Mapování hlasu
Pokuste se co nejvíce zmapovat, jaké taktiky váš vnitřní krutý hlas používá. Kdy se ozývá nejčastěji? Co vám způsobuje? Co ho živí a co ho naopak oslabuje? V jakých situacích mlčí? Co to znamená být dost dobrý? A proč? Jak se k vám ten hlas chová, když podle něj nejste dost dobří?
Jako terapeutka mám zkušenost, že pomáhá, když si ho člověk zkusí představit a třeba i nakreslit. Jak vypadá? Kde jste na tom obrázku vy? Proč mu věříte? Jaké výhody vám ten hlas poskytuje?
Často se setkávám s tím, že klientům v terapii připadá, že jim svým způsobem krutý vnitřní hlas pomáhá. Typickým argumentem je, že díky němu toho hodně dokážou. Jinak by byli líní. Ale je to skutečně tak?
3. Všímejte si okamžiků, kdy jste to vy
Pokud je váš vnitřní krutý hlas silný, mohou být tyto okamžiky jen záblesky. Například když s ním bojujete, protože hluboko uvnitř doufáte, že nemá pravdu. Tyto záblesky jsou cenné, protože ukazují, kdo skutečně jste pod nánosem krutosti.
4. Zpochybňování jistot
Krutý hlas často vyžaduje 100% jistotu. Například vás nutí mít naprostou jistotu, že vás někdo může mít rád takové, jací jste. Ale to je past. V životě není možné mít ve všem 100% jistotu. Můžete však žít s riziky – kupujete si jídlo s přesvědčením, že bude dobré, účastníte se silničního provozu s přesvědčením, že se vrátíte zdraví domů. Stejně tak je pravděpodobné, že vás někdo má rád takové, jací jste. Nemusíte mít absolutní jistotu, stačí pracovat na důvěře v to, že jste dost dobří.
5. Posilování svého skutečného já
Začněte si všímat okamžiků, kdy jednáte podle sebe, svých hodnot, a to i navzdory krutému hlasu. Tyto chvíle můžete postupně rozšiřovat a dávat jim větší prostor ve svém životě.
6. Přestávejte krutému hlasu věřit
Vnitřní kruté hlasy se živí tím, když se s nimi v duchu hádáte, když jim nasloucháte, když přestáváte věřit sobě, druhým lidem a světu. Zkuste mu přestávat věřit a pomalu ho oslabovat. Uvědomte si, že čím více mu nasloucháte, tím více ztrácíte sami sebe a izolujete se od druhých lidí a toho, co vás zajímá a baví. Někdy můžete mít pocit, že už ani nevíte, kdo jste vy.
7. Budování laskavého hlasu
Začněte budovat svůj vlastní laskavý hlas. Možná to bude zpočátku těžké, možná se vám to bude zdát nepřirozené. Zkuste si ale vědomě říkat věty jako: „Jsem dost dobrá/ý“, „Jsem v bezpečí“, „Můžu dělat chyby“, „Můžu mít chyby a jsem dobrý“, „Druzí lidé mě mají rádi“.
Krutý hlas vás možná bude zastrašovat a hrozit vám, že se něco hrozného stane, pokud ho nebudete poslouchat. Ale opak je pravdou. Čím více se budete od krutého hlasu odpoutávat, tím více budete žít svůj vlastní život a posilovat své skutečné já.
Pokud je s vámi krutý hlas žije už léta a vy se cítíte naprosto vyčerpaní, možná vás stále častěji napadá, že by bylo lepší to všechno vzdát a nebýt. V takových chvílích je důležité nezůstávat s tímto hlasem sami. Vyhledání odborné pomoci může být klíčovým krokem k osvobození se. Terapie vám může pomoci zmapovat, jak tento hlas funguje, jaké taktiky používá, a hlavně vám pomůže objevit, kým skutečně jste pod tou těžkou dekou krutosti.