Podle výzkumů uznávané americké psycholožky Carol Dweck nestojí za úspěchem pouze naše schopnosti a talent, ale také NÁŠ PŘÍSTUP k nim. Hlavní rozdíl spočívá v tom, jak se díváme na talent a na snahu.
Růstové a fixní nastavení mysli
Lidé, kteří mají v určité oblasti spíše fixní nastavení mysli, věří, že pro úspěch je rozhodující talent – tedy něco vrozeného, předem daného, a že na úsilí tolik nezáleží. Každý úkol, který před nimi stojí, je důkazem, že mají dost nebo málo talentu. Z toho důvodu si často vybírají lehké úkoly (jejichž splnění potvrzuje jejich talent), těžko snášejí neúspěch (což znamená, že talent nemají), a pokud se jim něco nedaří, vzdají se. Nevěří, že by se to mohlo změnit. Srovnávají se s ostatními a mohou se uchýlit i k podvádění, aby dosáhli něčeho, v čem zatím neuspěli. Místo aby se poučili ze svých chyb, snaží se spíše zachránit své sebevědomí. Například hledají lidi, kteří jsou na tom hůř, a neúspěch druhých jim přináší určité zadostiučinění. Také těžce snáší úspěch ostatních.
Naopak lidé s růstovým nastavením mysli vychází z přesvědčení, že své základní vlastnosti můžeme výrazně zlepšovat díky úsilí. Neberou své neúspěchy tolik osobně – vnímají je jako málo nebo špatně vynaloženou snahu, která se může změnit, pokud chtějí. Díky tomu své neúspěchy přetvářejí v budoucí úspěchy. Analyzují si je a pokoušejí se o to znovu, jinak a lépe. Neustále rostou.
Rozdíl mezi nastavením mysli výstižně popsala Carol Dweck: „V jednom světě – ve světě neměnných vlastností – získáváte úspěch dokazováním toho, jak jste chytří a talentovaní. Sebepotvrzováním. V druhém světě – ve světě proměnlivých kvalit – jde o to, abyste se překonali a naučili se něco nového. Rozvíjeli se…. V jednom světě je úsilí vnímáno jako špatné. Stejně jako nezdar znamená, že nejste chytří ani talentovaní. Jinak byste se snažit nemuseli. V druhém světě jste chytří nebo talentovaní právě proto, že se snažíte.“
Jako společnost často více oceňujeme přirozený, snadno dosažený úspěch než ten, který je výsledek tvrdé práce a úsilí. Ve škole bývají například obdivováni ti studenti, kteří jsou přirozeně chytří a nemusí se příliš učit, zatímco ti, kdo se snaží a vynakládají více úsilí, jsou někdy s despektem označování jako „šprti“.
Nebezpečí chvály a pozitivních nálepek
Výzkumy Carol Dweck ukazují, jak může být chvála nebezpečná. Provedli studii se stovkami žáků, převážně středoškoláků, kterým zadali soubor deseti poměrně obtížných úkolů měřících IQ. Některé žáky chválili za jejich schopnosti: „Máte osm bodů. To je opravdu dobrý výsledek. Určitě jste chytří.“ Druhou skupinu žáků chválili za snahu: „Máte osm bodů. To je opravdu dobrý výsledek. Určitě jste se opravdu snažili.“ Na začátku byly obě skupiny stejné, ale po pochvale se začaly lišit. Ti, kteří byli chválení za schopnosti, odmítali úkoly, ze kterých by se mohli něco nového naučit – nechtěli riskovat, že by odhalili své nedostatky a zpochybnili svou chytrost. Naproti tomu 90 % žáků pochválených za snahu si vybralo nový náročný úkol, z něhož by se mohli něco naučit. Když obě skupiny dostaly nové, náročné úkoly, ve kterých si nevedly příliš dobře, žáci chváleni za schopnosti svůj neúspěch interpretovali tak, že možná nejsou tak chytří. Pokud je úspěch důkazem chytrosti, pak selhání znamená, že chytrý nejsi.
Závěr je jasný – chvála schopností škodí motivaci i výkonu.
Často ve škole učitelé oceňují, když žáci úkoly splní bez chyb a rychle. To však jde proti logice učebního procesu. Pokud něco splníme rychle a bez chyb, znamená to, že jsme dostali příliš snadný úkol, na kterém jsme se mnoho nenaučili. Správná reakce v duchu růstového myšlení by měla být: „Promiň, dal jsem ti příliš snadný úkol, ze kterého ses toho moc nového nenaučil. Chvíli počkej, dám ti něco, při čemž se opravdu můžeš naučit něco nového.“
Řada rodičů a učitelů si myslí, že když sníží své nároky, pomohou dětem dosáhnout úspěchu, posílí jim sebevědomí a zlepší výsledky. To ale NEFUNGUJE. Snížení nároků vede ke špatně vzdělaným dětem, které žijí v pocitu, že mají nárok na snadnou práci a chválu. Stávají se velmi křehkými a kritika je může zdrtit. Na druhou stranu, vysoké nároky bez poskytnutí podpory a cesty, jak na ně, je rovněž katastrofální. Skvělí učitelé věří v rozvoj intelektu a fascinuje je proces učení. Učitelé s fixním nastavením mysli vytvářejí atmosféru porovnávání a hodnocení. Sledují počáteční výkony žáků a v duchu si je rozdělují na chytré a hloupé. A s těmi, které považují za hloupé, to vzdají. Naopak skvělí učitelé chtějí žáky posouvat vpřed, a není pro ně důležité, ze které startovní čáry vycházejí. Chtějí je učit, ne hodnotit. Milují proces učení.
Zásadní je věřit, že úsilí přinese výsledky. Může se každé dítě zlepšit? Když budeme děti především hodnotit, budou to sabotovat. Pokud pocítí, že jsme tu, abychom je rozvíjeli a že se v každé oblasti mohou zlepšit, pokud budou chtít, nebudou sami sebe sabotovat.
Nové spojení se v mozku vytvářejí, a my se stáváme chytřejšími, když se namáháme. To jsou ty chvíle, kdy usilovně přemýšlíme. Je třeba milovat chvíle, kdy se nám něco nedaří a kdy se snažíme.
Podléhání hodnocení druhých
Ovlivňuje nás, jaké hodnocení slyšíme o sobě. Jak často se setkáváme s pozitivními nebo negativními názory na nás? Podle Carol Dweck má mnoho žen problémy s názory druhých, kterým příliš věří. Zpočátku ve škole bývají vzornější než chlapci a častěji slyší pozitivní hodnocení, jemuž rády věří. Naopak nejsou tolik zvyklé na negativní zpětnou vazbu. V rámci výzkumu, který Carol Dweck provedla, zjistili, že chlapci bývají kritizováni za své chování osmkrát častěji než dívky. Díky tomu nad nimi hodnocení nemá takovou moc. Chlapci se více naučili vyrovnat se s negativními názory.
Dělat co milujete: Jak udržet vášeň a houževnatost
Psycholožka Angela Duckworth zdůrazňuje roli houževnatosti, tedy vytrvalosti a vášně pro dlouhodobé cíle. Věří, že potenciál je jedna věc. Co s tím uděláme, je věc zcela jiná.
Dělat, co milujete, není jen o tom se zamilovat do dané činnosti, ale především o schopnosti zůstat zamilovaný. Vášeň začíná tím, že si opravdu užíváte, co děláte. Ale to je pouze začátek. Dalším důležitým aspektem je schopnost trénovat a neustále se zlepšovat. Každodenní disciplína, kdy se snažíte dělat určitou věc lépe než včera, hraje klíčovou roli. Třetím rysem je smysl – vědomí, že vaše činnost má význam. A posledním rysem je naděje, že má smysl pokračovat, i když se nedaří.
Bez experimentování nemůžete zjistit, u kterého zájmu vydržíte a u kterého ne. Novost pro začátečníka přichází v jiné podobě než pro experta. Pro začátečník je novým cokoliv, s čím se ještě nesetkal, zatímco pro experta spočívá novost v detailech a drobných nuancích. Při tréninku je důležité stanovit si zdravě ambiciózní cíle a snažit se neustále zlepšovat. Získávat zpětné vazby o tom, jak si vedete, je rovněž zásadní. Přitom je hlavní součástí negativní zpětná vazby – experty více zajímá, co udělali špatně, protože na tom mohou pracovat. Klíčové je také aktivní a okamžité zpracování této zpětné vazby.
Houževnatí lidé provádějí více záměrného tréninku a častěji prožívají stav flow. Záměrný trénink je systematické chování, zatímco flow je prožitek, který vzniká při plném ponoření se do činnosti. Jeden z nejdůležitějších zážitků spočívá v tom, že si spojíte usilovnou práci s viditelnými výsledky. Je nezbytné zažít, že se vyplatí na něčem pracovat. Pokud tento přímý zážitek chybí, může to často vést k lenosti a rezignaci.
Angela Duckwort doporučuje „pravidlo těžké věci“. V její rodině je zaveden zvyk, že si každý člen zvolí v daném období určitou těžkou činnost, na které chce denně trénovat. I když se občas může rozhodnout věc zanechat, musíte to učinit až po uplynutí určité doby, například na konci školního roku. Nelze to vzdát ve chvíli, kdy se vám nedaří, nebo když se někdo chová špatně. Důležité je, aby si těžkou věc zvolil každý sám. Smyslem tohoto cvičení je trénovat svou houževnatost.
Svou houževnatost můžete zlepšit zevnitř i z venku. Zevnitř pomocí vlastního úsilí a rozhodnutí, které zahrnuje věnování se svým zájmům a osvojení si zvyku denního tréninku. Je důležité mít aktivitu spojenou s vyšším smyslem a udržet si naději i ve chvílích, kdy to nevypadá dobře. Zvenčí vám mohou houževnatost posílit rodiče, učitelé, trenéři, kolegové, spolužáci a kamarádi svým pozitivním přístupem. Udržení vášnivého zájmu o to, co děláte, a neustálé usilování o zlepšení tak může vést k hlubšímu prožitku a úspěchu ve všech aspektech vašeho života.
Vliv zpětné vazby v kombinaci s podporou
Psychologové David Yeager a Geoff Cohen provedli sérii experimentů, ve kterých se zaměřili na vliv zpětné vazby a podpory na výkony žáků. Učitelé v sedmé třídě běžným způsobem opravili slohové práce žáků a následně je rozdělili do dvou náhodných skupin. První skupina obdržela lísteček se vzkazem: „Dávám ti tyto poznámky, abys měl(a) zpětnou vazbu na svou slohovou práci.“ (kontrolní skupina) Druhá skupina dostala lísteček se vzkazem: „Dávám ti tyto poznámky, protože od tebe hodně očekávám a vím, že toho můžeš dosáhnout.“ (podporující vzkaz) Žáci dostali možnost slohovou práci do příštího týdne přepracovat.
Jedním z nejzajímavějších zjištění byl počet odevzdaných přepracovaných prací. U kontrolní skupiny svou práci přepracovalo 40 % žáků, zatímco ve skupině s podporujícím vzkazem to bylo 80 %. Dalším fascinujícím aspektem byla míra oprav. Žáci, kteří obdrželi podporující vzkaz, provedli ve svých pracích dvakrát více úprav než žáci v kontrolní skupině. Tyto výsledky ukazují, jak silně může podpora ovlivnit motivaci žáků a jejich ochotu pracovat na zlepšení svých výkonů.
Skvělý výkon máme ve svých rukách mnohem více, než si většina lidí myslí.
Správná snaha a růst
Správná snaha je činnost zaměřená na zlepšení výkonu, často za asistence učitele nebo kouče. Tato snaha se obvykle opakuje mnohokrát a zahrnuje nepřetržitou zpětnou vazbu. Může být vysoce duševně náročná, a to jak v případě intelektuálních činností, jako je podnikání či psaní, tak v čistě fyzických aktivitách, například ve sportu. Inspirující je v tomto ohledu kniha Talent nerozhoduje od Geoffa Colvina, která popisuje základní prvky správné snahy:
- Zaměřená na zlepšení výkonu: Navržený trénink by měl vést ke zlepšení výkonu. Často to dokáže poskytnout trenér či kouč, který má v dané oblasti zkušenosti.
- Opakovatelnost: Lidé, kteří v něčem vynikají, své tréninkové činnosti opakují do vyčerpání.
- Duševní náročnost: Promyšlené cvičení vyžaduje vysokou úroveň pozornosti a soustředění. Liší se od bezduchého opakování, které provozuje většina lidí. Jak píše Geoff Colvin: „Vytrvalé hledání přesně těch částí výkonu, které jsou neuspokojivé, a následná usilovná snaha je zlepšit, vystavuje duševní schopnosti enormnímu náporu.“
- Nedostatek zábavy: Obvykle nás baví dělat věci, ve kterých jsme dobří. Tyto činnosti jsou však přesným opakem toho, co promyšlené cvičení vyžaduje. Místo toho, abychom opakovali úkony, které nám jdou, se vytrvale snažíme najít své slabiny. Vybereme si ty nejtěžší, nejnepříjemnější úkoly, které nás posunou dál, a věnujeme se jim neustále.
Pokud vás zaráží, že nejlepší cesta k nadprůměrným výkonům není zábavná, je to tak. Kdyby bylo možné dosáhnout skvělého výkonu snadno a zábavným způsobem, bylo by mezi námi mnohem více velikánů. Avšak většina lidí se o to nepokouší. Právě ti, kteří praktikují promyšlené cvičení, se od ostatních odlišují.
Příkladem může být Michael Jordon, který nebyl talent od přírody, ale stal se basketbalovým velikánem díky své neúnavné práci na slabinách. I na vrcholu své slávy byl jeho přístup k tréninku legendární. Podle Jordana úspěch vychází z mysli: „Duševní houževnatost a odvaha jsou mnohem silnější než některé tělesné výhody, které možná máte.“
Závěr
Velikáni jsou téměř vždy ti, kdo milují svůj obor, ponořili se do něj, zasvětili mu svůj život, nashromáždili o něm nesmírné množství vědomostí. Dlouhodobě se v něm trénovali a díky tomu se dostali a později udrželi na vrcholu. Nešlo jen o talent nebo přirozené nadání, ale o neúnavnou práci, houževnatost a schopnost využívat správnou snahu a růst.
A co vy? Který obor máte natolik rádi, že byste v něm podstoupili náročný trénink a promyšlené cvičení, abyste dosáhli nadprůměrných výkonů?
Zdroje, které vás mohou inspirovat
Chcete-li se dozvědět více o tom, jak vytrvalost, růstové myšlení a správná snaha vedou k úspěchu, doporučuji knihy: Talent nerozhoduje od Geoffa Colvina, Houževnatost od Angely Duckworth a Nastavení mysli od Carol Dweck. Nezapomeňte také na TED přednášky Angely Duckworth a Carol Dweck, které jsou plné inspirativních myšlenek a praktických rad.