Když jsem četla knihu Jak dosáhnout souhlasu aneb Jak nebýt sám sobě úhlavním nepřítelem od špičkového vyjednávače Williama Uryho, zaujala mě především myšlenka schopnost udržet si odstup od svého ega v těžkých životních situacích a rozhovorech plných emocí. V každodenním životě i konfliktech máme často tendenci reagovat impulzivně – bojovat, vrátit úder nebo utéct. Ury však zdůrazňuje, že skutečnou dovedností je zůstat nad věcí, odložit krátkodobé reakce a jednat v souladu se svými dlouhodobými cíli a hodnotami.
Jak zvládat emoce a chránit vztahy
V emocích máme sklon chránit své ego – často buď bojem, nebo útěkem. Obě tyto reakce jsou lidské, ale z dlouhodobého hlediska většinou nepřinášejí nic pozitivního. Když se dokážeme zastavit, získat odstup a podívat se na situaci z nadhledu, otevírá se nám možnost zareagovat jinak – způsobem, který vztahy nepoškozuje, ale posiluje.
Příklady každodenního odstupu a dlouhodobého přístupu
- Dítě se vzteká, my jsme na pokraji nervů
Situace: V obchodě se dítě začne vztekat, hází věci, křičí, a my cítíme narůstající frustraci a stud. Naše první reakce je často přísná v duchu, aby okamžitě přestalo.
Krátkodobá reakce: Okřiknutí sice zajistí okamžité ticho, ale dítě se necítí pochopené a konflikt se může znovu opakovat.
Dlouhodobý přístup: Zkuste se nadechnout, pokleknout k dítěti a zjisti, co ho trápí. I když to vyžaduje více času, vytváříte tím základ pro důvěru a lepší vztah.
- Kritika od partnera
Situace: Partner nás kritizuje, možná za něco, co jsme zapomněli udělat. První impuls je obrana nebo protikritika.
Krátkodobá reakce: Obrana nebo útok nám sice na chvíli uleví, ale dlouhodobě oslabuje vztah. Partner vnímá, že se bráníme místo snahy o pochopení.
Dlouhodobý přístup: Místo okamžité reakce se zhluboka nadechněte a pokuste se pochopit, proč partner situaci takto vnímá. Položte otázku typu: „Co tě na tom tak rozčiluje?“ Tím otevíráte prostor pro skutečný dialog.
- Nedorozumění v práci
Situace: Cítíme, že nás kolega či podřízený nerespektuje, což může ohrozit naši autoritu. Máme chuť razantně zasáhnout a ukázat, kdo je „šéf“.
Krátkodobá reakce: Použití autoritativního tónu sice může na chvíli přinést pocit vítězství, ale dlouhodobě nás může stát respekt kolegů.
Dlouhodobý přístup: Zkuste místo toho zůstat klidní a zeptat se na názor druhé strany. Možná zjistíte, že problém pramení z nedorozumění. Tímto přístupem si budujete zdravé pracovní prostředí.
- Ztráta trpělivosti jako učitel
Situace: Třída je hlučná a vy už máte pocit, že jste ztratili kontrolu. Vzroste ve vás chuť sjednat pořádek křikem.
Krátkodobá reakce: Křik možná na chvíli třídu umlčí, ale dlouhodobě oslabuje vaši autoritu.
Dlouhodobý přístup: Udržte klid, požádejte o spolupráci klidným a rozhodným tónem. Žáci vás budou více respektovat, protože s nimi jednáte důstojně.
Jak si udržet odstup a dosáhnout dlouhodobých cílů?
1. Uvědomte si, že jste v emočně náročné situaci
Často si to uvědomíme až zpětně. Cílem je včas rozpoznat silnou emocionální reakci už v okamžiku, kdy přichází, nebo ještě lépe – předem. U sebe si všímám rizikových faktorů, jako je hlad nebo nedostatek spánku, které zvyšují pravděpodobnost, že se snadněji nechám vtáhnout do emočně náročné situace a ztratím nadhled. Pokud si tyto spouštěče uvědomíte, můžete lépe reagovat a včas zvolit klidnější přístup.
2. Najděte svůj způsob, jak získat odstup
Někdo potřebuje fyzicky odejít, jinému pomůže několik hlubokých nádechů. Další se uklidní tím, že si sám pro sebe řekne: „Tohle je jen okamžik, nebude to tak horké.“ Můžete zkoušet a hledat, který způsob vám bude fungovat.
3. Trénujte odstup co nejčastěji
Schopnost získat nadhled se dá trénovat. Čím častěji ji využijete, tím lépe ji budete zvládat i v krizových momentech.
4. Staňte se pozorovatelem
Zkuste se na situaci podívat zvenčí, jako byste sledovali někoho jiného. To vám pomůže vidět problém objektivněji.
5. Připomeňte si svůj dlouhodobý cíl
Co skutečně chcete? Vyhrát hádku, nebo raději najít řešení, které povede ke klidu a porozumění?
Kdo vás odmění potleskem?
Před lety jsem četla povídkovou knihu od Eduarda Martina Andělský kurz první pomoci. Dodnes mi v paměti uvízla povídka, která přirovnávala náš život k divadelní hře. Představte si, že jsme herci na jevišti a naše chování představuje naše role. V hledišti sedí dvě skupiny diváků – čerti a andělé – a tleskají podle toho, jak se chováme.
Tuhle představu můžeme použít, když se ocitneme v emočně vypjaté situaci a potřebujeme si vzít chvíli oddech. Jak se zachováme? Komu dáme svým chováním důvod zatleskat? Slovy Eduarda Martina: „Když si představíme, že je zde publikum – a ne jedno, ale dvojí publikum –, hned je rozhodování snadnější. Člověk má svobodu, může nechat tleskat ty rohaté, může nechat tleskat ty křídlaté. Nic není zakázáno – všechno je dovoleno. Ale pak jsou zde následky. Náš život bude vypadat podle toho, jaké obecenstvo si vybereme.“
Až se tedy příště ocitnete v náročné situaci, zkuste si na chvíli představit toto symbolické publikum. Zastavte se, nadechněte se a rozhodněte, komu svým jednáním chcete dát svůj potlesk. Možná to bude právě ten okamžik, který vás nasměruje k lepšímu rozhodnutí.
Odstup není o chladu, ale o moudrosti
Často se setkáváme s radou „udržet si odstup“, což může vyvolat dojem, že je potřeba druhé lidi vyloučit nebo potlačit své emoce. Skutečný odstup ale není o tom, abychom se stali necitlivými nebo se uzavřeli. Naopak, odstup nám umožňuje lépe vidět situaci jako celek, aniž bychom byli zcela pohlceni svými emocemi. Znamená to být schopni vnímat své pocity, ale nenechat je řídit naše chování. Schopnost vidět situaci z širší perspektivy. Nejde o to potlačovat své emoce, ale umět se od nich na chvíli oprostit, abychom jednali moudřeji.
Jak si udržet připojení, i když cítíme zranění
Ve chvílích, kdy nás někdo kritizuje, ponižuje nebo se k nám chová necitlivě, máme přirozenou tendenci se od něj distancovat – buď útěkem, nebo útokem. Tento způsob sebeobrany je sice pochopitelný, ale z dlouhodobého hlediska nás připravuje o možnost opravdového propojení s druhými. Pokud místo odtažení zvolíme cestu otevřenosti, můžeme tím paradoxně nejen ochránit sami sebe, ale i vztah.
Tip: Když máte pocit, že jste zranění nebo kritizováni, zkuste si připomenout, že reakce druhé osoby nemusí být namířena přímo proti vám. Možná se také cítí ohrožená nebo nepochopená. Místo uzavření se zkuste projevit zvědavost: „Proč mi to říká? Co ho k tomu vedlo?“ Tímto přístupem dokážete lépe porozumět skutečným potřebám a motivacím druhého člověka.
Praktické kroky pro uchování spojení i v napjatých chvílích
- Zhluboka se nadechněte a zpomalte reakci – Dejte si čas na zpracování emocí. Tím si vytvoříte prostor pro rozumnou reakci, nikoli impulsivní odpověď.
- Ptejte se sami sebe: „Co skutečně potřebuji v této situaci? A co může potřebovat druhá strana?“ – Tento krok vám pomůže zůstat v kontaktu s tím, co je pro vás důležité, aniž byste se nechali unést emocemi.
- Vysílejte signály porozumění – I když s někým nesouhlasíte, zkuste potvrdit jeho pocity slovy jako: „Vidím, že tě to trápí“ nebo „Chápu, proč tě to rozčiluje.“ Tím dáváte najevo, že druhého slyšíte a respektujete, což často zmírní jeho obranné reakce.
Příklad: Pokud vás partner kritizuje, místo abyste se okamžitě bránili nebo uzavřeli, zkuste odpovědět: „Slyším, že máš pocit, že tohle nedělám správně. Můžeš mi říct, co bys rád změnil?“ Tímto způsobem ukazujete ochotu naslouchat, což může vést k produktivnější konverzaci a hlubšímu spojení.
Proč je důležité zůstat připojeni i ve chvílích konfliktu
Odpojování se od druhých, když cítíme zranění, je krátkodobě jednodušší, ale dlouhodobě nám to brání vytvářet pevné a zdravé vztahy. Vyjednávači vědí, že pokud se zaměří pouze na své potřeby a neberou ohled na druhé, nedosáhnou trvalých výsledků. Stejně tak my ve svých životech musíme hledat rovnováhu mezi tím, abychom chránili sami sebe, a tím, abychom zůstali otevření vůči druhým. To znamená umět si uchovat zdravý odstup, ale zároveň být ochotni investovat do vztahů i v těžkých chvílích.
Závěr
Pamatujte, že práce s emocemi je celoživotní proces, který vyžaduje čas a trpělivost. Každý krok směrem k lepšímu zvládání reakcí se počítá. Až příště budete čelit emočně vypjaté situaci, zkuste si vzpomenout na některou z uvedených technik a pozorujte, co se změní.
Vždy budeme čelit situacím, kdy nás druzí zraní, a je snadné stáhnout se do sebe a odpojit se. Ale opravdová síla spočívá v tom, že i když cítíme zranění, dokážeme zůstat otevření a propojení.