Úzkost a potřeba kontroly jdou často ruku v ruce. Lidé, kteří trpí úzkostmi, mají silnou tendenci držet věci pevně ve svých rukou – plánovat, organizovat, předcházet problémům. Tento pocit kontroly jim dává dočasný klid, ale zároveň je vyčerpává. Co se ale stane, když něco kontrolovat nelze?

Co nemáme pod kontrolou?

Život je plný nejistoty. Nemáme plnou kontrolu nad svým zdravím, osudy blízkých ani nad tím, jak se druzí lidé chovají. Nemůžeme zajistit, že nás budou mít ostatní rádi, že splní své závazky, nebo že se věci vždy vyvinou podle našich představ. Přijetí této reality může být pro úzkostného člověka obrovskou výzvou.

Jak se naučit přijmout nejistotu?

Přijetí nejistoty je proces, který vyžaduje trénink a vědomou práci. Několik kroků, které mohou pomoci:

• Zaměřit se na to, co ovlivnit můžeme – místo fixace na to, co je mimo naši kontrolu, můžeme věnovat energii tomu, co máme ve svých rukou (např. své reakce, rozhodnutí, chování).
• Mindfulness a přítomný okamžik – soustředit se na to, co se děje teď a tady, namísto úvah o tom, co by se mohlo stát.
• Práce s myšlenkami – když nás přepadnou úzkostné myšlenky, můžeme se ptát: „Je toto realistické?“ nebo „Pomáhá mi tato myšlenka, nebo mě jen stresuje?“
• Cvičení vystavení nejistotě – vědomě si dávat malé výzvy, kde pustíme kontrolu (např. jít na výlet bez detailního plánu, svěřit někomu jinému rozhodování o něčem menším).

Když plán selhává

Lidé s úzkostí často přepínají mezi dvěma extrémy: buď mají den přesně naplánovaný a cítí se bezpečně, nebo se naopak nechají pohltit únikem do světa filmů, her, sociálních sítí či jiných otupujících činností. To, co jim ale chybí, je něco mezi – přirozené plynutí.

Cvičení spontaneity

Jedním z prvních kroků, jak se naučit nechat věci volně plynout, je vědomě si dovolit den bez pevného plánu. To neznamená sklouznout do pasivity, ale naopak si zkusit všímat, na co máme chuť, co nám dělá radost, a nechat se tím vést. Malé kroky, jako vyrazit na procházku bez přesné trasy nebo si vybrat činnost až v daný moment, mohou být dobrým tréninkem.

Vysoké nároky na sebe

Mnoho úzkostných lidí se potýká s extrémními nároky na vlastní výkon. Mají pocit, že musí neustále něco dělat, aby byli dostatečně dobří. Pokud se jim to nedaří, upadají do pocitu selhání a hledají únik. Cesta ven vede skrze vyváženost – učit se pracovat i odpočívat s vědomím, že obojí je stejně hodnotné.

Jak se naučit plynout?

Zkusme si položit otázku: Kdy jste naposledy dělali něco bez tlaku na výsledek, jen pro radost? Možná je čas si takový moment znovu dopřát a postupně se učit, že kontrola není jediná cesta k pocitu bezpečí.