Život je krátký. V mládí nad tím nepřemýšlíme – máme pocit, že můžeme všechno a že máme neomezené možnosti. S věkem ale přichází zjištění, že čas plyne rychleji, než bychom si přáli. Ať se snažíme sebevíc, nikdy nestihneme všechno, co bychom chtěli zažít.
V dnešní době mnoho lidí trpí pocitem, že nemají čas. Jsou přetíženi závazky a aktivitami, ve snaze „narvat“ co nejvíce do každého dne. Čas je však pro všechny stejný a nafouknout ho nelze. Jediným řešením je naučit se vybírat to nejdůležitější a také přijmout, že mnohé jiné věci prostě nestihneme. To je život s přijetím limitů.
Pro mě byla v tomto směru převratná kniha Čtyři tisíce týdnů od Olivera Burkemana, která mě inspirovala k těmto úvahám.
Iluze efektivity
Mnozí, včetně mě, se často snaží bojovat s nedostatkem času tím, že se snaží zvýšit svou efektivitu. Time managementové vychytávky nám sice mohou pomoci, ale často nás chytí do pastu, o níž mluvil americký antropolog Edward T. Hall: moderní život připodobnil k nekonečnému dopravnímu pásu, který nám přináší nové úkoly tak rychle, jak stíháme plnit ty staré. Čím produktivnější jsme, tím více úkolů si nabíráme – často sami.
I když máme spoustu technologií, která nám mají usnadnit život, jako je myčka nebo vysavač, většina rodičů se stále cítí přetížená a s pocitem stresu a života v nepořádku.
Přijmout, že nikdy nebude vše hotové
Klíčem k nalezení klidu je přijmout, že nikdy nebudeme mít všechny úkoly splněné. Můžeme se však věnovat tomu, co je pro nás skutečně důležité. A co je důležité, to bychom měli určovat sami, nikoli na základě očekávání ostatních nebo společnosti.
Osobně stále bojuji s tím, že bych chtěla zvládnout milion věcí. Když na mě dolehne pocit, že nestíhám, ptám se sama sebe: „Dělám teď to nejdůležitější?“ A odpověď bývá často „ano“, což mě uklidňuje. Je těžké smířit se s tím, že ne vše stihneme, ale když vím, že se věnuji tomu nejdůležitějšímu, snáší se to mnohem lépe.
Neproveditelné nároky na náš čas často vedou k přesvědčení, že jednoho dne najdeme způsob, jak všechno zvládnout. Tím však sledujeme nesplnitelný cíl. Jakmile si uvědomíme, že tyto nároky jsou nereálné, můžeme svou energii soustředit na vytváření smysluplného života v rámci možností, které máme. Naučit se přijmout, že nestihneme vše, je klíčovou dovedností. Každá nová aktivita nebo příležitost by měla být podrobena otázce, zda je opravdu tou nejlepší cestou, jak využít náš omezený čas. Zvažujeme, čeho se kvůli tomu vzdáváme a zda to opravdu chceme. Lidé, kteří věří, že času je dost a vždy se všechno zvládne, se nad tím často nezamýšlí. Následně jejich diáře plní nedůležité úkoly, které postupně vytlačují ty skutečně podstatné.
Hodnocení prožitého času a strach z budoucnosti
Místo toho, abychom žili v přítomnosti, často hodnotíme, zda trávíme čas užitečně – a obvykle to vztahujeme k našim budoucím cílům. To nás vede k tomu, že se snažíme kontrolovat čas, což však vede spíše k tomu, že čas začíná ovládat nás.
Pokud se snažíme mít úplnou kontrolu nad časem, často se ztrácíme v neustálé snaze plnit všechny úkoly. Jakmile si ale uvědomíme, že to není možné, můžeme svou energii zaměřit na smysluplnější činnosti v rámci limitů, které máme.
Krásně to shrnul Oliver Burkeman: „Svobodu občas nezískáme dosažením větší svrchovanosti nad svými plány, ale naopak tím, že se necháme omezovat rytmy komunity a zapojíme se do společenského života, ve kterém úplně nerozhodujeme o tom, co nebo kdy budeme dělat. Vede to k poznání, že smysluplná produktivita často nespočívá v uspěchávání věcí, ale v tom, že jim ponecháme potřebný čas a podřídíme se konkrétnímu procesu… Necháme čas, aby používal nás. Nepřistupujeme k životu jako k příležitosti realizovat své plány na úspěch, ale místo toho reagujeme na potřeby, které se týkají našeho místa na světě a konkrétního okamžiku ději.“
Praktické tipy, jak čelit limitům života
Oliver Burkeman nabízí několik užitečných tipů, jak přijmout omezenost času a žít smysluplněji:
1. Produktivita s limity
Nastavte si reálné hranice produktivity. Místo přístupu „vše stihnu“ si stanovte omezený počet úkolů, na kterých budete pracovat, nebo si určete časové limity – kolik času denně, týdně či v jiných intervalech věnujete práci.
2. Pracujte postupně, ne souběžně
Vždy se zaměřte na jeden velký úkol a až po jeho dokončení přejděte na další. Souběžná práce na více úkolech může jen protahovat dobu jejich dokončení a zvyšovat pocit přetížení.
3. Předem se rozhodněte, co nebudete zvládat
Máme omezené množství času a energie. Nemůžete být ve všem dokonalí. Rozhodněte se předem, co nebudete zvládat. Když máte malé děti, můžete si říct, že teď nebude domácnost vždy dokonale uklizená, a to je v pořádku.
4. Všímejte si, co jste zvládli
Mozek má tendenci soustředit se hlavně na to, co není dokončené. Cíleně se soustřeďte na to, co jste již zvládli, místo abyste se trápili tím, co vám ještě zbývá. To přináší klid a uspokojení.
5. Hledejte novost v běžných okamžicích
Zdá se, že čím jsme starší, tím rychleji nám čas plyne. Jedním z možných vysvětlení je nárůst rutiny v našich životech. Někteří lidé se tomu snaží čelit tak, že do svého života vnášejí nové zážitky, ale to může vést spíše k pocitům zahlcení. Moudrost života však často spočívá v přijetí dlouhodobých závazků – mít jednoho partnera, děti, vybranou kariéru či stálé přátele. Tyto závazky nevyhnutelně vedou k určitému opakování a rutině. Lepší než neustále hledat nové impulsy je naučit se vnímat novost a krásnu v každodenních okamžicích.
6. Zvídavost ve vztazích
Vztahy často sklouznou do rutiny, protože máme pocit, že druhého už dokonale známe. Přesto je důležité udržovat zvídavost, naslouchat druhým a vést hluboké osobní rozhovory. Tím vztahy oživíme a posílíme.
7. Pěstujte štědrost
Štědrost a laskavost vůči druhým mohou zvýšit naši každodenní spokojenost a pocit smysluplnosti. Pomáhání druhým nás také může odpojit od neustálého soustředění na vlastní úkoly a přání.
8. Praktikujte nicnedělání
Cvičit se v „nicnedělání“ znamená odolat nutkání neustále něco dělat, kontrolovat nebo řídit. Nechat věci jednoduše být vede k většímu klidu a umožňuje nám přijmout přirozený rytmus života.
Další tipy
9. Stanovte si priority a drž se jich
Život je plný možností, ale nemůžeme zvládnout vše. Stanov si jasné priority, co je pro tebe skutečně důležité, a na ostatní věci se vědomě zaměř méně nebo je úplně vypusť. Není nutné být všude a dělat všechno.
10. Vnímej přítomný okamžik
Namísto toho, aby ses neustále zabýval/a budoucností nebo minulostí, se zaměř na to, co se děje právě teď. Žijte co nejvíce v přítomnosti.
11. Smiř se s nedokonalostí
Nikdo nemůže být ve všem perfektní. Uvolní tě, když přijmeš, že občas věci nevyjdou podle plánu, nebo že něco nestihneš. Důležité je, abys dělal/a to, co považuješ za podstatné, i když ne vždy dokonale.
12. Pravidelně přehodnocuj
Každých pár měsíců se zastav a zeptej se sama/sám sebe: „Dělám to, co je pro mě opravdu důležité? Žiji podle svých hodnot?“ Toto pravidelné přehodnocení ti pomůže zůstat na cestě a uvědomit si, jestli se neodkláníš od toho, co ti dává smysl.
Závěr
Život s limity nemusí být omezující, pokud si uvědomíme, že právě omezený čas nám dává příležitost soustředit se na to, co je pro nás skutečně důležité. Přijetí toho, že nikdy nestihneme všechno, nás osvobozuje od neustálého tlaku a umožňuje nám žít smysluplněji. Klíčem je umění vybírat, co chceme prožít, a nechat se vést vlastními prioritami, nikoli nároky okolí.